lepím se, rozřezanej střepy

ani nevíš kdy jsem nepřišel
tak to chodí když se bojím

tolik se nezraňuju ani sám
přes všechno nic nevnímám
a po ránu tma
je větší než dřív

oči mý zase slepil klíh
kterej až na chodidla stéká
jako divná noc
že ani nevím
jak si zvyknout na bezmoc

a skoro netuším proč nás k sobě lepí
jen moje láska
rozřezaná střepy