|
Jason Webley..to je pan muzikant... nektery jeho texty me dostavaj...
 04.06.2008 1 1228(7) |
melo by se zacit zit,
na vsechno si jen hrajem,
nic neni doopravdy
nejsme nevinny
hudba je sila
tvoje trapeni narusuje cizi vize o stesti,
je to jak chvilkovy vypadky proudu
nejistota
jedenact let
na to ztratit hrdost
a kdyz uz zaciname rozumet
ztracime svoji existenci
...hlasani miru lidi prestali poslouchat
je to zacatek citeni neceho znepokojivyho
ulitam spolu s cervenejma balonkama
na vsechno si jen hrajem,
nic neni doopravdy
nejsme nevinny
hudba je sila
tvoje trapeni narusuje cizi vize o stesti,
je to jak chvilkovy vypadky proudu
nejistota
jedenact let
na to ztratit hrdost
a kdyz uz zaciname rozumet
ztracime svoji existenci
...hlasani miru lidi prestali poslouchat
je to zacatek citeni neceho znepokojivyho
ulitam spolu s cervenejma balonkama
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jedenact let : trvalý odkaz
Následující deník autora : mala rekapitulace
Předchozí deník autora : o nicem
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
