|
the profoundest distances are never geographical (magus, john fowles)
 07.04.2017 1 667(3) |
suffering is wanting
says buddha sat with his belly spilling
upon a shelf
(29,50)
in the glasshouse of comodified wisdom
his face is that of a monkey
who smiles only to show bared teeth
dare not suffer, mortal
bow before the entity of you
which is mathematically
exactly the sum of its parts
BE
/you know what, fuck you
says that little irational bit
throwing off the calculations
but i was always more of a humanities kind of person anyway/
/but how, asks the irational additional bit of
human in me
- a soul? -
/
the monkey smiles
says buddha sat with his belly spilling
upon a shelf
(29,50)
in the glasshouse of comodified wisdom
his face is that of a monkey
who smiles only to show bared teeth
dare not suffer, mortal
bow before the entity of you
which is mathematically
exactly the sum of its parts
BE
/you know what, fuck you
says that little irational bit
throwing off the calculations
but i was always more of a humanities kind of person anyway/
/but how, asks the irational additional bit of
human in me
- a soul? -
/
the monkey smiles
09.04.2017 - 07:03Zní to, jako by ses učila matematiku pod Buddhou sedícím ve vitríně. Anotace mi připomněla úryvek z Definice dendrofilie:
BARBORA JANŮ: (Dá si ruku na čelo a zatváří se ještě smutněji než předtím.) Ach, jak jsem nešťastná, že mi nikdo nerozumí! Jak je možné, že přesto, že jsme obě ženy, dokonce sestry, vlastně dvojčata, a navíc vypadáme tak, že nás ostatní pohledem ani nerozeznají... Jak je možné, že přes to všechno jsme si tak vzdálené?
TAMARA JANŮ: Stojíme sotva metr od sebe.
BARBORA JANŮ: Myslela jsem duševně.
TAMARA JANŮ: Aha. (Zamyslí se.) Nevím.
BARBORA JANŮ: (Dá si ruku na čelo a zatváří se ještě smutněji než předtím.) Ach, jak jsem nešťastná, že mi nikdo nerozumí! Jak je možné, že přesto, že jsme obě ženy, dokonce sestry, vlastně dvojčata, a navíc vypadáme tak, že nás ostatní pohledem ani nerozeznají... Jak je možné, že přes to všechno jsme si tak vzdálené?
TAMARA JANŮ: Stojíme sotva metr od sebe.
BARBORA JANŮ: Myslela jsem duševně.
TAMARA JANŮ: Aha. (Zamyslí se.) Nevím.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
musings; náčrt : trvalý odkaz
Následující deník autora : musings ii
Předchozí deník autora : pietní
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Vladan [13], marinka [9], Gabriela Malá [1]» řekli o sobě
Trochublázen řekl o Leslie :Až vznikne učebnice v příštím století, jen jedna umělkyně bude v ní jistá, že nová generace otočí list a při četbě těžko skryje stopy dojetí. Básnířka mimořádná, vesmírných kvalit, z jiného asi světa, z hlavního města, nejde to slovy popsat, vím, měl bych přestat, zkrátka je dokonalá, jak víc ji chválit? Kdysi též bagatelu napsali pro ni, se spoustou je pocitů a samá krása, za mě jen dík, že jsi tu, což není zázrak, tím vzdávat hold géniu, před ním se sklonit. Na tuhle zapomenout se prostě nesmí. Pokud to snad nevíte, říká si Leslie.
