Inspirováno tím, co jsem tu v rychlém sledu četl a tak nějak i vlastními probuzenými vzpomínkami...
 06.11.2016
 2
 1231(3)
Krápníky v srdci místo citu,
den prostý žhavých pohledů,
odešlas, konec lásky ritů,
nebe znám již jen z podhledu.

Proč stále vzhlížím k minulosti
pocitem marnosti ač jat,
prohřívám touhou staré kosti
a vše bych zpátky vrátil rád?

Nevstoupíš zas do stejné řeky!
Kdo řek to, nemiloval snad!,
nerozvášnil jej důlek měkký,
neuměl Lásku dát i brát.

Nepoznal, kterak voní touha,
co zmůže její prstoklad,
a že i něhy chvilka pouhá
ti pocit štěstí může dát!
 25.09.2017 02:52
PrimaDen: Možná ano! Ale ty kapky, z nichž je složena se podobně jako naše duše stále vracejí v neustálém koloběhu...:-)
 11.11.2016 08:06
ano...souhlasím...ono řeka přece nikdy není stejná.teče a teče pořád dál....☼

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.