Co se to stalo?

Já bolest cítím, bolest v srdci i v duši.
Díru tam mám, prázdnou tupou velkou díru,
s kterou se jen tak nesrovnám.

Přísně na mě hledí, sliny se ji sbíhají, křičím, utíkej!
Utíkej, dokud můžeš, než tě také pohltí,
navždy pohltí.

Co se vlastně stalo, že se z téhle dívky tohle stalo?
Snad ani nevím, snad mi to čas sám brzo prozradí.

Tma a prázdno, klid a křik, tma táhne se dál.
Jak bránit se mám, jak bránit se mám těmto útrapám?

Ticho a prázdno, na dno mě stáhlo, ticho a prázdno,
ti nerozluční přátelé tu pořád jsou a vztek a křik hned vzápětí,
tu čtveřici jako vichřici doplní.

Já hlad mám, já plná jsem!
Já křičím i mlčím, trápím se a směju se.
Spím a bdím.
Sním, snad pořád sním…