Škoda jmen

škoda toho kousku země na které má bota stojí
nejen že nejdeš okolo mě ty prázdné rovy strojíš
dál oběma nám chybí pevná půda pod nohama
a já vůl se znakem ryby pořád nemám na berana

hlavně zrána
hlavně sami

zas verbují mne do továrny kde se nesmí dýchat
umrlci jsou nejmíň tvární skrz svá rozervaná břicha
odejdi tam kam chceš jít snad ještě máme času dosti
ve stesku stálých naivit do hlíny hážem vlastní kosti

málo sprostí
málem s pochybami


už nejsme nic a nijak lásko a nechci tě mít znovu rád
přes krásnou líc přes čáru prasklou chci tvůj život vymazat
přeju si však ještě jednou – zmiz až do smrti tě nechci znát
na zemi je stále tolik míst který jsem prošel jenom jedenkrát

prázdný hrad
prázdné srdce plné slámy

nečekám dále netoužím jsem prázdnější než suchá kaluž
ty zas máš rande s blbcem svým slzy ti kapou na růž
kéž by člověk nikdy nestál na jednom místě - zbytečný
z citů jsem pryč už dávno dávno a stále myslím na slečny

hlavně netečný

a vy málem samy
pálíte slámu s pochybami