|
Déšť se snesl na krajinu,
zem už není jako kost,
z duše mé smyl pachuť splínu,
veršuji si pro radost...
 16.08.2015 0 1122(2) |
V údolí se mlhy válí
a tramp pod širákem též,
pak se slunce vykutálí,
ptá se: Kdypak už vstaneš?
Je třeba okusit dálku
podrážkou svých pevných bot,
svádět zas s únavou válku,
pod košilí cítit pot.
Setřít rosu na koleji,
by po ní nesklouzl vlak,
slyšet, jak ptáčkové pějí
a zpívat si zrovna tak.
Velebit přírody krásu
ve verších či prózou jen,
obdivovat plnost klasů,
něžný květ i prima den.
Užívat si radost z bytí,
splínům nedat naději,
komu slunce v duši svítí,
toho má svět raději...
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V údolí se mlhy válí... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Brouzdáme bosky ztichlým parkem...
Předchozí deník autora : Půlnoční déšť
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Kristína Melegová» narozeniny
Syanidi [18], Homér [18], Brida [16], Naku [15], tea willow [15], wolf211 [15], medvidek.fbi [14], ErraticInferno [10], stepanka [9], gamp71 [8], Gora [4]» řekli o sobě
Singularis řekla o Amelie M. :Ráda přemýšlí nad různými věcmi (jako třeba nekonečno), má ráda myšlenky a dovede skombinovat rozum a cit.
