|
Umřela láska...
|
Když struna srdce
chraplavě zní,
sdělím jen trpce:
Něco je s ní!
Zdáš se být milá
a hravá jak čas,
co se mu zdává,
že v něm jsme, on v nás...
Pták touhy vzlétl
k nebesům svým,
pak nazpět slétl
a zmizel jak dým!
Vzplanuly vášně
a pohasly zas,
bylo nám krásně,
však všechno vzal ďas!
Pocity běží
jak prudká řeka,
do srdce sněží,
to marně čeká...
Po bouři přišel
mrtvolný klid,
snad Bůh nás slyšel
sám šel kams snít...
Pták Lásky vzlétl,
srazil ho blesk,
květ, který kvetl,
ztratil svůj lesk...
Všechno je jiné,
než bych si přál,
Štěstí mne mine,
sám budu dál...