|
Oldřich Janota... jedna z mých oblíbených písní, která mi tak často mluví z duše...
|
Dozrály sluneční dýně
na rozpraskané červnové hlíně
a všude kolem po krajině
leží rozházené mandolíny
a rozesmátí Buddhové
Já také vrhám stíny
ale nezůstávám jim na roveň
Já nevím co je pravda a co není
já nevím co je pravda a co není
To jenom zdálky náhle vítr běží po osení
A tak marně uléhám do potoka
mezi Hudlicemi a Svatou
a mrazivá voda mně natéká do ucha
a nevytéká patou
A všechno dál zůstává ve mně
a včerejší doteky tolik bolí
To jenom cesty jsou zvyklé ztrácet se v polích
to jenom cesty jsou zvyklé ztrácet se v polích
to jenom cesty jsou zvyklé ztrácet se v polích
(Oldřich Janota)
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.