"Červen na Svaté"

Dozrály sluneční dýně
na rozpraskané červnové hlíně
a všude kolem po krajině
leží rozházené mandolíny
a rozesmátí Buddhové

Já také vrhám stíny
ale nezůstávám jim na roveň

Já nevím co je pravda a co není
já nevím co je pravda a co není
To jenom zdálky náhle vítr běží po osení

A tak marně uléhám do potoka
mezi Hudlicemi a Svatou
a mrazivá voda mně natéká do ucha
a nevytéká patou

A všechno dál zůstává ve mně
a včerejší doteky tolik bolí

To jenom cesty jsou zvyklé ztrácet se v polích
to jenom cesty jsou zvyklé ztrácet se v polích
to jenom cesty jsou zvyklé ztrácet se v polích

(Oldřich Janota)