Nicota

Vím, že nevím.
Cítím a necítím.
Propadám se do temnoty
a proč to upadám jen do němoty.

Spánek mi chybí,
v noci však nepřichází
a když tak medvědi zní zdáli
a čas se mi jen krátí.

Kam pořád jen spěcháme,
proč to chvíli nenecháme,
plynout svou cestou.

Zmatek já cítím,
sama nevím, co tím míním,
upadám do stavu,
marně hledám nápravu,
kdo mi jen pomůže
a správnou cestu ukáže?

Už síly nemám dost,
stavím si čím dál větší most.
Únava nezvyklá všemu se vymyká,
jak a proč, co dělat mám, jak jen pomoct nám?

Nicota se mi lepí na paty,
jen našívám další záplaty,
však neúnavně hledím dál
co život mi vzal a co mi dal …