|
pozdrav z „oupnspejsu“
 22.01.2014 3 944(7) |
zkuste si schválně najít překlad textu této notoricky známé písně
25.01.2014 - 00:23František Gellner: Nečekám nic od reforem
Nečekám nic od reforem,
nových zásad, nových norem,
miluju jen kladivo,
které bije na zdivo,
na zvětralé zdivo.
Svět, jak byl, vždy bude stejný,
život stejně beznadějný,
lze jen tíží kladiva
udeřiti do zdiva,
do starého zdiva.
Nad mou hlavou rudý prapor
hlásá pouze zmar a zápor,
hlásá ránu kladiva,
která padne do zdiva,
do starého zdiva.
Nečekám nic od reforem,
nových zásad, nových norem,
miluju jen kladivo,
které bije na zdivo,
na zvětralé zdivo.
Svět, jak byl, vždy bude stejný,
život stejně beznadějný,
lze jen tíží kladiva
udeřiti do zdiva,
do starého zdiva.
Nad mou hlavou rudý prapor
hlásá pouze zmar a zápor,
hlásá ránu kladiva,
která padne do zdiva,
do starého zdiva.
22.01.2014 - 23:43Devils_PIMP: no, to co jsi napsal ty se spíš blíží konci toho filmu, i když tam padlo jen "tear down the wall"
22.01.2014 - 23:25Až do rohu tě dostanou, kamaráde,
až svět duši tvou rozkrade,
pak nejbližši ruku svou veď,
k tomu aby stavěla kolem tebe zeď... (Devils_PIMP - zeď)
až svět duši tvou rozkrade,
pak nejbližši ruku svou veď,
k tomu aby stavěla kolem tebe zeď... (Devils_PIMP - zeď)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Another brick in the wall : trvalý odkaz
Následující deník autora : Princezna Lada
Předchozí deník autora : Uleť
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
januve [17], petr richter [15], NiKiTa [14]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
