Stresová neschopenka

Můj rozkošný fialový deníčku,
ani nevíš jak je mi právě teď příjemně...
Bude to znít trošku praštěně, ale jsem nemocná a totálně si to užívám. Všechny ty denní porce nutelly, chipsů, voňavých čajů, co zahřívají moje studené ruce a celé tělo schované pod peřinou ...obrovskou barevnou teplou peřinou. Dobře...přiznávám, že neustále smrkám, kýchám a připadá mi to jako bych každou chvíli měla vyplivnout i moje plíce, ale z druhé strany dokážu ohromě relaxovat.

Posledních pár týdnů bylo jako jedna velká noční můra. Pořád nějaká práce...od rána až do večera a j měla nervy totálně v kýblu. A to nepřeháním. Byla jsem mimo a navíc jsem se už ani nedokázala normálně bavit s nikým. Tak moc jsem byla vystresovaná a připadala jsem si jak vyplašená vyoraná myš. Dokonce mě dva kluci pozvali na kafe...a já prostě řekla "NE...dejte mi pokoj"...nepoznávala jsem se. Takhle podrážděná jsem snad nikdy nebyla?...nebo jo?...Každopádně jsem neměla energii ani radost...z ničeho...prostě co ti budu říkat...byl to mor na moje citové buňky...

Za ty dva dny, co ležím doma, jsem si srovnala plno věcí dohromady. Řekla jsem si, že už se nebudu stresovat, vytyčila jsem si určité cíle a řekla jsem si, že se prostě na většinu nepodstatných věcí VYKAŠLU. což je pro mě docela důležitý poznatek. Napsala jsem si ho dokonce i velkým červeným písmem na úkolníček.

Milý deníčku...ani nevíš, jak jsem vděčná za těch pár dnů oddychu...jo a konečně jsem taky na mé zdravotní neschopence napsala dalších pár dílek. Prostě to muselo VEN!:)...však to znáš...