Nic

V zakouřeným komíně, světě málodobrých,
katů jsoucnosti a ostří,
černočerných halen a krvavých spárů.
V celý tý realitě, modrý vášni
čtený odzadu a řečený napětkrát
jsem se nenašel a oni mě chtěli zmást.

šílený pravdy, padlý vzpomínky
a pod tím traktorem,
jak mě na něm vozil strýc,
pod ním zahynul a už se nevrátí,
jako já, když jednou odejdu
a čepel bodne, skrz výstřel stačím zakřičet,
jak to bylo a je.

Naveskerze to bylo dobrý, možná moc soli,
ale nikdo neřekl, že nad zlato je všechno,
co je rozlámaný a sypký.
Štěstí je taky dražší, než smrt
a někdy umřít by bylo nevděčný,
ale až řeknou, nikdy se nevrátím.

Až řeknou, budu dělat, že jsem nebyl
a kdyby se náhodou
vrátila minulost, zatnul bych zuby do hlíny
a čekal na oheň,
který nenávidím, jako sebe
a miluji, jako mou první a poslední lásku.

Až řeknou, nebudu bez viny.
Až se nevrátím, nikdo si nevzpomene.