Člověk a drogy 1

Bylo, nebylo…

Před dávnými, dávnými lety existovali v duši člověka 3 veliké stromy. Na 1. byly všechny špatné pocity a činy člověka…zoufalství, smutek, sebepoškozování, ale mimo jiné i závislost. Stromu se moc nedařilo, nijak nekvetl, ale byl pro člověka nějakým způsobem důležitý.

Na 2. stromě byly dobré vlastnosti člověka. Radost, euforie, přátelství,…aj. Tenhle strom měl člověk nejradši, strom často kvetl a to způsobovalo větší klid a pohodu pro člověka.

A na tom 3. stromě byly zlé věci, jako jsou drogy. Alkohol, marihuana, MDMA,…aj. Nebyl to ještě úplný strom, teprve se rozrůstal. Všechny ty věci, co na něm jsou, člověk nemá moc rád, ale už o nich něco slyšel a proto je ten strom zatím malý.

Vraťme se k prvnímu stromu….
Smutek to nemá v životě lehké, nic nevychází, nic se nedaří, pro člověka je to jen veliká přítěž. Marně hledá na životě něco, co by ho trochu potlačilo a nemusel by být pro člověka tak ničivý pocit. Najednou mu šeptá závislost ‘‘Smutku, pozvi si na strom alkohol, člověku to neuškodí…naopak! Na chvíli tě potlačí a ty člověku nebudeš na nějakou dobu způsobovat trápení…‘‘ a on poslechl. Nechtěl už člověka tolik trápit tak na svůj strom pozval alkohol. Díky alkoholu se na jejich strom místo smutku přidala radost…všichni si libovali jak je člověku fajn a jak se má dobře…

Na druhý den se ale probudili a všechny stromy byly opadlé, žádný květ, plod, nic… jen suché větve. Nikdo nevěděl proč … vždyť byl člověk tak šťastný, tak proč se to stalo? A jediné co přišlo všem divné, bylo to, že malinký stromeček se zlými věcmi – drogami začal pomalinku růst. Nikdo nevěděl co se děje a tak se na jednom stromě začalo rozrůstat zoufalství. Ale i to vědělo, že člověku svým rozrůstáním vůbec nepomáhá. Naklonila se k zoufalství závislost a povídá mu ‘‘Zoufalství…jen člověka ničíš, popros o pomoc marihuanu. Je to látka, která tě potlačí a člověku pak bude líp.‘‘ Zoufalství poslechlo…Pozvalo na svůj strom marihuanu a místo zoufalství byla na stromě najednou velká porce euforie…člověku bylo fajn, bavil se a neměl sebemenší problém.

Ale ani den po té to v člověku nebylo úplně fajn, strom se zlými věcmi byl pořád větší a větší. A radost a zoufalství přebíhali z jednoho stromu na druhý…všechny stromy byly pomotané, neměli na sobě ty vlastnosti, které by mít měli a to člověka ubíjelo. Chtěli mu pomoct a tak se dokola špatné pocity obrácely pro pomoc k drogám, ale bylo to pořád to samé, chvilková radost a nakonec se z toho nesklidilo žádné ovoce. Člověk se kvůli tomu nemohl vyznat sám v sobě, najednou byl jiný. Poznalo to na člověku i okolí když se k němu potom spousta lidí chovala úplně jinak. Všechno to přebíhání drog a pocitů ze stromu na strom ho ničilo a tak se z čista jasna v člověku objevilo ve velké míře sebepoškozování. Závislost se ho ptá ,,Co tady děláš?'' Na to sebepoškozování říká: ,,Jsem tady kvůli vám, kvůli vašemu chování člověk ztrácí své kamarády a celý se změnil, není sám sebou, sice jsem špatná vlastnost, ale aspoň na chvíli člověku pomůžu…‘‘Všichni usoudili, že by se u nich sebepoškozování nemělo zdržet nějak moc dlouho. A tak si závislost všimla na vyrostlém stromě s drogami, že tam zatím nehybně sedí MDMA. A tak závislost říká: ‘‘MDMA by se k nám měla připojit! Díky ní, se člověk bude cítit uvolněněji, bude víc přátelský a tím si získá nové kamarády, bude mu dobře a sebepoškozování u něj už nebude‘‘. A tak se taky stalo. Díky MDMA sebepoškozování odešlo a probudilo se v člověku víc přátelství a radosti. Zase bylo vše na chvíli fajn, do té doby než byl druhý den.

Všechny vlastnosti tohle všechno opakovali několikrát, aby člověku ‘‘pomohli‘‘ ale jednoho dne jim naštěstí došlo, že to způsobuje víc škody než užitku, protože strom s drogami už byl moc velký na to, aby se v člověku mohlo rozrůstat něco jiného. A bylo toho tolik, že už nebylo pomoci, všechny dobré vlastnosti se spouštěly jen díky drogám a to člověku pomáhalo, ale zároveň mu to ubližovalo.

Jednoho dne toho člověk měl už dost a tak se ptá svojí vlastní radosti: ,,Radost…kde jsi, když tě teď potřebuji?‘‘ ale nikdo nic neříkal, a tak se člověk ptal dál. ,,Přátelství! Kde jsi, když tě teď potřebuji?‘‘ ale také nikdo neodpovídal a člověk už se nemusel ani ptát a euforie se začala taky pomalu vytrácet. Jediné čeho v člověku bylo čím dál víc, byla závislost a drogy. Člověk prosil o pomoc, věděl, že všechny dobré pocity oživí pouze drogami. A tak se člověk sám sebe ptá ,,Proč se mi tohle vše stalo?'' Na to radost, euforie a přátelství zašeptali… ‘‘Omlouváme se ti, pane! Že jsme po tobě pobíhali a udělali v tobě veliký chaos, ale to závislost! To ona za to může, my jsme v tom nevinně…‘‘

Najednou člověk uslyšel hlas, starý hlas, který promlouval k radosti, euforii a přátelství aj. pocitům. Člověk to slyšel taky, ale nevěděl, kdo to byl.
Kdo mluvil, když všichni byly zticha? Kdo se mu snaží pomoct, když je v nouzi?

Byl to ČAS…protože jedině čas má právo říct ,,Neházejte to na závislost! Závislost vaše činy neumlouvá, ona je ovlivňuje…‘‘.

__________________________________________________________
Pozn.
*MDMA = extáze