Erika

Na stepi rostla květina
a měla jméno Erika.

Pod hvězdami byla obyčejná...
(v ulicích se to neříká)

Křičeli s tou svou únavou
tak, jako s bolem, který je
studený zpěv a sto nálad,
s kterým se smutek zachvěje.

Možná, že člověk zlomený
dokáže povstat a jít dál,
když se tmou duše rozbíjí
a srdce už není ani sval.

V parku tam rostla květina,
mezi hruškou a jabloní.
Dávno se nikdo netáže
pro koho rosu uroní.

Na stepi roste květina
pro ni už, lásko, nedýchám...