Střílím do vlastních řad

  Kdo z vás ví, co je to strofa? Volný verš? Rým? Prolog? Epilog? Próza? Novela nebo povídka? Kdo z vás? Nehrajme si na básníky, nehrajme si na spisovatele, protože jimi nejsme. Zapisujeme naše životy a snažíme se jim dát formu uměleckého díla. A k čemu? Zapisujeme to teď a tady a myslíme si, jak moc toho světu říkáme, jak jej ovlivňujeme. Opravdu? K čemu to je, když vyprávíme o svých bolestech ve volných verších a tváříme se u toho jako ti jediní, kdo mají právo o svých bolestech hovořit? Prý nebuďmě pokryteční...pche, všichni jsme pokrytečtí - jenom já, já. To, že se snažíme zachytit vlastní život je fajn, ale nesnažme se zaujmout za každou cenu "antickými tragédiemi". Opájíme se vlastní důležitostí, ale kdo ví, co je opravdu důležité? Sepisujeme díla, která svou prázdnotu halí do existenciálního hávu a místo myšlenky jen nesmyslně "chytře" blábolíme.
  Ne - nejsme spisovateli ani básníky, protože jsme příliš autobiografičtí. Pišme pro svou radost a hoďme za hlavu snahu o "velké" umění.Sdílejme radost ze psaní. To musí stačit. Doufám.....