Vzpomínky z cizího alba

ošizená fotografie
se širokým okrajem,
zakroužkovaná mlha a pták.

Neslyšíš na ní
nic hlasitého.

Ale stejně víš, že ti ujel vlak.

Od lepších včerejšků,
do pekla tvého,
které se brání
a ty též

Tak přece tě bijí,
že to chceš
a o čem je chtění,
když nevíš nic?

Ve svitu svic a sépii obrazů
jdeme si spolu,
tiše,
pro zkázu

svých cizích vzpomínek,
ze zasutých knižnic,
ve kterých,
jsou fotky slisovány

a že tam leží takhle samy,
občas je (nechcem) najdeme,
a jako všechny stohy slámy
zvadnou pod tíhou plamene