Na někoho se jen těžko zapomíná...
přidáno 30.05.2012
komentářů0
čteno976(1)
Dnes jsem měla sen, sen o nás dvou.
Chtěl‘s, abych zas byla jen tvá.
Díval ses na mě těma svýma zelenýma očima, které jsem tak milovala.
Věděl jsi, jak na mě. Líbal jsi mě na krk a já málem omdlela slastí.
Pak jsem si ale vzpomněla. Vždyť já už ti nepatřím.



Jak mohu dát své srdce někomu jinému, když ty ho máš stále u sebe?
Je to už rok. Zkouším na tebe zapomenout, ale ty se mi vracíš ve snech.
Zkouším být s někým jiným, ale stále ho srovnávám s tebou.
Už nikdy nebudu taková, jako dřív.
A za to tě nenávidím!!

(Co si to namlouvám, vždyť já tě nedokážu nenávidět, ale přála bych si zapomenout a jít dál a dát tu samou lásku někomu jinému. Jenže mám strach, že on mi ublíží – stejně jako Ty…)

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proč se mi vracíš ve snech? : trvalý odkaz

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku