Proč se mi vracíš ve snech?

Dnes jsem měla sen, sen o nás dvou.
Chtěl‘s, abych zas byla jen tvá.
Díval ses na mě těma svýma zelenýma očima, které jsem tak milovala.
Věděl jsi, jak na mě. Líbal jsi mě na krk a já málem omdlela slastí.
Pak jsem si ale vzpomněla. Vždyť já už ti nepatřím.



Jak mohu dát své srdce někomu jinému, když ty ho máš stále u sebe?
Je to už rok. Zkouším na tebe zapomenout, ale ty se mi vracíš ve snech.
Zkouším být s někým jiným, ale stále ho srovnávám s tebou.
Už nikdy nebudu taková, jako dřív.
A za to tě nenávidím!!

(Co si to namlouvám, vždyť já tě nedokážu nenávidět, ale přála bych si zapomenout a jít dál a dát tu samou lásku někomu jinému. Jenže mám strach, že on mi ublíží – stejně jako Ty…)