|
Mám svojí osobní Highway to hell
|
I'm going straight to hell!
I'm going straight to hell!
Well I'm going straight to hell for this!
Tak to si říkám každý ráno, když se probouzim s kocovinou nebo popřípadě bez ní, ale poněkud rozespalý.
Měli byste vědět, z čeho pochází moje inspirace doopravdy. Kdysi jsem napsal, že z pocitů, což ovšem není pravda již několik let. Překonat na papíru svoje nálady, to bylo osvobození ze všech největší.
Inspirace sama je ošemetná věc. Nikdo nemůže napsat, jsem inspirován kytičkama a pejskama, co na ně čůraj. Ne... Protože inspirace je Múza a Múza chodí, kdy se jí zachce.
Může se stát, že se v noci probudíte a máte v hlavě báseň, ale zpravidla ji dřete do úmoru a nezbyde na ní ani kost. Takže taková rada - Nikdy nepište báseň bez pořádné inspirace, pokud nechcete kostlivce do skříně.
Každopádně dneska ráno jsem se probudil a řekl jsem, dnes budu aspoň na deset minut upřímný a můj čas pomalu vyprchavá (začal jsem v 7:30 a je 7:38). Moje inspirace přichází z okamžiků, detailů, celků, které náhodou vidím. Všechny detaily v mých básních, jsou detaily reálné, dají se najít. Ikdyž já už nevím kde. Díky bohu za to...
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Straight to Hell : trvalý odkaz
Následující deník autora : Jenže já...
Předchozí deník autora : Kritika

