and the cold light

*už mě ubíjí trávit večery doma. už skoro týden jsem doma nemocná a zoufale mi chybí společnost. mám moc času na přemýšlení. a ty večery. ty večery jsou nejhorší. to semi motají hlavou ty věci, které ani nestojí za zmínku. ty, na které se nevzpomíná. ty, které se jenom staly. a nemá cenu o nich ani lidem říkat, nemá cenu se s nima svěřovat. jen to lidi rozesmutní. a cítí se špatně a hloupě. nechci je do tý situace dostávat. sama neumim moc dobře utěšovat.

**ale brzo snad bude líp. to brzo je ve viditelný době, takže mu věřim.

***protože je třeba přivítat zimu punčem na náměstí. a konečně zase vyrazit se slečnama na večeři. a kávu. a být na akci do rána. usmívat se do noci. zase chodit městem, který miluju i s jeho malostí, kocovinou, mizivou šancí, že tě potkam a pochybnými podniky. všechno to k tomu totiž patří. a nechci si to nechat sebrat.