nazev-jsem-ja-a-ta-fotka

..najednou mi doslo, ze mi nekdo ublizil. bylo to divny. jako bych si to predtim nechtela vubec pripustit. nebo jako bych si toho snad ani nevsimla? pripadam si nekdy citove otupela...ze uz necitim vubec nic. ze nedokazu ani plakat. a pak citim kazdy pohyb okolo, a vsechen ho vnimam jako dotyky. a citim se pak tak mizerne, jakoby to vsechno prislo najednou. jako nejaka nezaplacena splatka. taky clovek v tu chvili pocitit jisty zklamani. nekdo mu da vedet, ze jeho nadeje uz se nevrati zpatky. je to zvlastni a nevim jestli mam v tuhle chvili silu se presvedcovat, ze to bude dobry....je to tak, ze kdyz se navenek tvarime silny, tak se o tom casem sami presvedcime, ale kdyz pak prijdou urcity veci, tak to v nas probudi vsechno, co bylo do ty doby tak nejak pod povrchem? vetsinu casu mi ani neprijde jako by pod tim povrchem vubec neco bylo...nevim, jestli sem se a to naucila, zvykla si, nebo si lzu do oci? nevim, co citit. sem zmatena. je to jako uklouzavat po lede. ale myslim ze je to jen chvilkovy...ze za par minut budu mit v dusi zas klid...ale asi to tak neni dobre... ale zvladam to tak a to je asi to dulezity...