ranni kafe v tvy naruci. i bez ni.

Budu se v ponožkách klouzat
po dřevěnejch parketách
a říkat si,
že ráno to bude lepší.
Lehce si rozmažu stíny
aby to vypadalo.

Chtěla bych vypustit lásku,
nechat ji plout s větrem,
aby se omlátila o špičku
petřínský věže,
aby se roztrhala ve vichru,
aby utonula v nebeskejch proudech,
aby už nezraňovala.

Ranní kafe
a věčně studený tělo,
co mi říká,
že tvý obejmutí má stejnou cenu jako to kafe.
bez obou nemůžu existovat.

Namyšlený,
zadaný kytaristi daleko ode mě.
a ty mi říkej,
že to je jednoduchý.