|
už ani nevím, proč jsem to psala a jak to mělo pokračovat...
 06.07.2009 0 1192(4) |
Ve vypůjčeném šátku schovám kus sebe,
hvězdy se mi smějí z nebe a v polích pláče smích.
Nejsem to já, kdo zírá mi do tváře
a s tužkou v ruce na popsaném papíře
rozum náhle ztich.
Jsem zase sama, žena stíny rozežraná
s hlavou v oblacích.
hvězdy se mi smějí z nebe a v polích pláče smích.
Nejsem to já, kdo zírá mi do tváře
a s tužkou v ruce na popsaném papíře
rozum náhle ztich.
Jsem zase sama, žena stíny rozežraná
s hlavou v oblacích.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tak prý 20.května : trvalý odkaz
Následující deník autora : Tragikomické
Předchozí deník autora : Jsem
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
santana [15], didlushqa.berenika [15], vasikk [9], modromodra [5], Ghúl [1]» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o Sokolička :děkuju ti za to, žes mě hned neodsoudila a i přes ty /hádky/ sis ke mně našla cestu. i já k tobě.vážim si tvejch komentářů. seš faájn Marcelo..;-)
