naivní a hloupá

Připadám si, že sedím u stolu a mám před sebou předložený samý lži, kterým věřím. Žárovka nade mnou bliká jako výstražný znamení, že je něco špatně. A asi je. Jsem pitomá. A naivní. Připadá mi to jako špatnej film od neznámýho režiséra.
Proč někoho baví dělat z toho druhýho, kdo ho má fakt rád a záleží mu na něm, idiota? Copak jsem si to něčím zasloužila?
Sedím na zemi a mám před sebou svuj život. Možná bych si měla konečně rozdat karty jinak a nečekat, až je někdo rozdá za mě. Žárovka praskla a já sedím po tmě. Jde slyšet jen praskaní. Toe ta bolest, za kterou může on a za kterou si můžu i sama.
Trhám zaklínadla a papíry namočený v růžový vodě.

Ať udělám cokoli, stejně to bude k ničemu.

Venku svítí sluníčko a tys mi zhasnul svět.

Možná by bylo fajn ukonči to a říct, že pro tebe nic neznamenám. Už nechci být tvoje hračka