Úplně obyčejný (možná trošku moralistický) příběh, načáraný na koleni ve vlaku..."jen" je skutečný...

Taky býváte vrbou svým přátelům? Já častěji, než bych si přála, ale přes to jsem vlastně vděčná...nutí mě zastavit se, zamyslet...(ukázka z meilu kamarádce, z reakce na její povzdechy)

Chci létat, sním...jdu za něčím, čeho se zároveň bojím...cesta, touha, snění...