A tak jsem chladná...Prý extra odměřená, a co víc, naprosto ironicky necitelná, ale vždyť já to mám ráda. Miluju Dusty Springfield a své puntičkářství, tu chuť do života a lehký optimismus, říkají, že jsem zvláštní a taky divná a pořád se dokola řeší mé oblečení. "Jednou a dost, stačilo." Ale tak to není. Slýchám lehké dotyky barevných křídel svých hudebních vážek, co se rozproztírají kam jdu, protože jak sem jednou slyšela, dokud si můžeš zpívat, žiješ pořádně.

Sním, i když občas méně než před tím, což mě značně mrzí, avšak jsem už přece velká holka. Věřím, že jednou mě pod Mléčnou dráhou opravdu políbí - když totiž v něco doufáte - opravdu se to stane. To je jako, když prosíte vesmír:)...