S úsměvem a nad věcí, i když od srdce...

Po dlouhé době setkání, které ve mě zanechalo nepopsatelné pocity. Na začátku nebylo očekávání a teď není dovolené...

Dva cízí lidé mezi společnými přáteli… sedí u jednoho stolu, vedle sebe a nejednou to tam je… to nevysvětlitelné. Přitažlivost, touha a my víme, že si to nemůžeme dovolit.

Je lepší se smířit s minulostí, bolestí a sam se sebou. Protože život je dost krátký a slzami ho zalévat nemá smysl...

Životem projde mnoho lidí i lásek... Každý je jiný a přesto někteří, jako přes kopírak...minulost se občas vrací.

Pocity všedních dní

Když je to silnější a nevíte co vlastně... Touha, pokušení, únik... Slovu láska se vyhýbám.

Prázdno uvnitř... Hra na to, že je zapomenuto a nic se nestalo.

Ano já vím... ale srdci se to těžko vysvětluje . Vzplanutí...

Ne všechny setkání naplní touhy a né každý krok je správný... pouhé objetí je více, než chladný sex.

Když se člověk zblázní...

… to je život…