„v noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem'


Všechno co chci říct, píšu, nebo říkám. Někdy nemluvím, nebo mluvím moc. Občas mám všech lidí dost. Sama k sobě utíkám si.

Jsem jako roční období, jsem láska.
Na jaře kvetu a rozplývám se, v létě žiju a lítám jako pták, na podzim vše urovnám si a na zimu se do peřin schovám.

Věřím vždycky na lepší zítra, i když často propadám v pláč.
Mám ráda smutek, slanou mokrou tvář od slz, víc, než nucený úsměv a prožitek bez citu.

V slzách je síla.