Nádherná, fakt paráda ! :-) Skvěle propracovaná. Bezva obměnitelný refrén. Jen počkej, až se to taky naučim ! :-D /Jen bacha na překlepy a mně-mě ;-) /

Ten gramatickej úlet jsem jako neviděla, jo ? ;-) Jinak by to chtělo nějak v si jedné básni ustálit slovní zásobu - jestli má být lehce na výši (viz druhá strofa) nebo spíše infantilní (viz první strofa). A já si zas počkám na nějakou tu vytříbenější poezii :-)

Tom Cortés: Asi mám citlivější sluch a druhý verš mi zní oproti prvnímu příliš krátce "neblááábolííí - a ta bolí" ;-) Jen poslechová nuance :-)

moc dobrá - líbí :-)

NoWiš: Tak aspoň, že je ještě pořád z čeho psát ...

No jo, copak duše... :). Hezká.

DDD: Díky za komentář. Jestli se líbila, tak to sdělení, myslím, úplně stačí. :-) Mimochodem, ta hláška "nemůžu naskočit" je hezky výstižná. :-))

Ginnare: Jsem ráda, že Tě tak oslovila. S tím "s" to překlep není, ale vlastně v té variantě "vzít na vědomí" by to taky šlo. :-)

Singularis: hele, to má něco do sebe. Ještě to chce trochu promyslet psychologické a sociologické aspekty věci...

Hm, krásné.

Tak tohle naštěstí vždycky neplatí :). Ale myšlenka pěkná, chválím.

A42: Skvělá! ta druhá sloka mě dostala :-)

v té první sloce bych viděla překlep... se vzít na (S)vědomí... občas je pro mne těžké brát na vědomí nejenom sebe, ale i okolní svět... nebo jsem jen špatně pochopila záměr ? :-)

Tak to jsi trefil hřebík přímo na hlavičku. Platí stoprocentně :-)

Jo! Ta je výborná. Napsal bych toho i víc, ale bohužel nějak nemůžu po včerejším hraní naskočit :-) Líbí se mi opravdu moc :-)

A42: Tys na to kápla :-) ty vosy chtějí bodat ne mlsat... Děkuji!

A mně se líbí. Je taková správně neučesaná. Což je dobře. Sedí mi to :-)

soucítím s tebou

Tvá milá básnička o setkání duší v další inkarnaci mne také inspirovala k malému hříšku, který ti tu teď věnuji:

Potkali se dvě duše známé,
to jenom těla cizí jsou,
hřejivý pocit v srdci máme,
já chci být tvůj a ty zas mou!

Těla se zatím neznají,
však to se změní hned,
vždyť duše již si tykají,
ve dvou nám zkrásní svět...

Snad znali jsme se dycinky,
jen zapomněli zkrátka,
teď v očích máme plamínky
a v sobě skrytá vrátka,

kterými láska přijde k nám,
tak něžná, jarně svěží,
mám pocit, že tě dávno znám,
mé srdce vstříc ti běží...
:-)

Zamila: chce to trochu jara a vzpomínek na dopisy... a píše se to samo

To je krásný, že to snad ani neni od Tebe :-D No, netypicky nowišovský, ale moc pěkný, staromódně elegantní, ach ... :-)