pocitovka

„Nejhorším hříchem vůči našemu bližnímu není nenávist, ale lhostejnost.“ Shaw George Bernard

od určitý doby mívám strachy...dneska ráno jsem se s jedním takovým probudila

...byla jsem v Paříži

/ básně / ostatní / svět /

Próza, co se tváří jako poezie...

dneska se dožila stáří jednoho roku...

Moje nejstarší dílo...

I'd rather feel pain than nothing at all...

když vás trápí hladomory, války, massmédia, reklama, smrt a spousta nepodstatných věcí...

Zatim dobrý... (Z deníku...)

Možná jsem pitomá pacifistka... ale ten klavír by mi nedal spát...

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.

Trocha té dekadence po ránu :)

hráááb...už to Fičí...zkouškové mě nadopovalo a teď mě ničí:D

...jako jiný člověk.