Víte jaké to je když vás vlastní matka nechá projít portálem na prázdný ostrov a zamkne portál na sto let? Ona to ví... Víte jaké to je otevřít svou mysl lidem a dobrovolně je nést mezi svými křídly? On to ví... Víte jaké to je zabít svého otce a nechat duši vaší matky bloumat na věky věků po Nebi? Ona to ví... Dvě dívky a jeden pegas. Ani jeden to neměl v životě lehké a už nikdy mít nebudou. V jeskyních pod ostrovem se chystá vzpoura a oni tomu budou muset zabránit. Kdo z nich to přežije a kdo položí život na záchranu všech světů?

Na začátek je asi nutné zmínit, že píšu pro radost svojí a několika mála dalších lidí, takže žádné veledílo prosím nečekejte, ale za jakýkoli názor budu moc vděčná. Pokud je to možné, přeji příjemné čtení :)

Je to len kraťučký úryvok z kapitoly. Vždy som si písal len pre seba, keď som mal čas, takže som tu úplne nový uživateľ. Budem rád za akúkoľvek kritiku a ak uvidíte aj nejakú gramatickú chybu, tak mi určite dajte vedieť. :)

Musí utíkat. Sotva si uvědomuje, že každý krok znamená převrácení jejího dosavadního života vzhůru nohama. Má to vůbec smysl?

Trocha akce nezaškodí. Na tuhle kapitolu jsem opět pyšná :) jedna z těch přelomových ;)