.....

Píšu ti a říkám sbohem.

Jen taková rozčvička.

Miluji poezii, a občas ze mě z přemíry emocí něco vypadne. A většina mých básní je složená z pravdivých situací, které se v mém životě odehrály. Psát neumím, nikdy jsem se to neučila, ale miluju to a je to pro mě velmi životně důležité. Snad se to bude líbit.

Jedna z kovárny .na obraz

Kdepak randit v obilí, to žádný sedlák nemá rád a rázně si dokáže zjednat pořádek.

O jedné předem ztracené lásce.

a touha znovu Být...

Tak zase po dlouhé době přidávám jeden rispet. Dívčí spory dvou kamarádek o chlapce se někdy dokážou docela pěkně vyostřit.

Bohatou pomlázku.

Tak si dáme zase jeden rispet o přelétavám milenci, což není právě vzácný jev v životě mnohých děvčat.

Nedořečenost, pokud čtenář nezná specifika textu, těžko nalezne jeho poetiku, to je úskalí nedořečenosti. K tomuto textu: vím jen tolik, že si Luboš Javůrek vypůjčil název pro svoji folkovou skupinu z nějaké knihy, kde to byl termín (myslím, že správně "bokomaru") pro největší rozkoš, na nějakém ostrově, která spočívala v dotýkání se bosými chodidly.