0000

Manželé s dětmi, nemající na sebe čas, odložené vyznání, muž a žena v zajetí rutiny rodinného života

Miluji knihy a už ve škole jsem psávala krátké příběhy a snila o tom, že jednou napíšu knihu. Jenže osud mým životem tak zamíchal, že jsem na psaní úplně zapomněla a vnitřně cítila asi nějaký blok a nemohla jsem se nějak donutit vymyslet kloudnou zápletku či smysluplný příběh. Ovšem po narození druhé dcery se mi život opět převrátil naruby a tak nějak jsem vycítila, že se všechen ten chaos v mé duši tak nějak roztřídil a já jsem zase ve svojí fantazii našla ty ztracené příběhy, i když trochu jiné. Proložené životními zkušenostmi a sny. Jsou horší? Posuďte sami a požádám Vás o konstruktivní kritiku. Dá se to vůbec číst? Co zlepšit a co je třeba pěkně napsané? A pokud t bude k ničemu, přesto děkuji za váš čas který jste strávili nad tímto "startovacím" textem :) Mělo by se jednat o lehký román neboli "oddychovku" pro ženy

dala jsem ti rok a půl svého života)

....

Pokračování satirického odlehčení současné české situace. Bez ministra se Absurdistánu daří, z vtipné kaše se přesouvá do „nové normalizace“ a realitou se stávají diskotéky bez hudby.

Když je smůla.

*naštěstí žádný Stalker_Nanejvýš Piknik u cesty

chmm... kam ji jenom zařadit?

O tom, co je důležité,..

Tímto nechci urazit ani vyvrátit žádnou víru či vyznání. Každý má to své, co mu vyhovuje. Takového boha, který je v souladu s jeho přesvědčením a vnímáním. Berte to pouze jako vyprávění mojí vlastní cesty a mého pohledu na věc, který nemusí být ani správný ani špatný. Je prostě můj a já s ním souzním.

stíny