po dlouhé době sem napsal básen,zase je tam láska a zase zklamání,celé to má skončit tragicky smrtí...

***

bez řečí

...sebepoznání bolí...

všem, i těm ostatním...

nechci se babrat s názvem, takže první dvě slova, co mě napadly....možná to patří spíš do deníku, nevím....jdu blít, vážení...ze sebe...

Něco mi říká, že bych se zrovna s dekadencí a symbolismem neměla moc ztotožňovat.... Ale co.... Všechno zlý je k něčemu dobrý a já jsem se konečně zbavila těch očí, co vidí na růži jen trny a zase na ní můžu vidět krásu a vůni květu.... Je čas jít dál. ;)

jedna taková hříčka..tak snad se bude líbit :)

Volný verš.

Písničky k inscenaci Antigona divadla Nabalkoně