|
Ze sbírky: "Kadaňské toulky"
 15.09.2015 5 1349(10) 0 |
|
Báseň pojednává o konkrétním člověku, bojujícím v rakousko-uherském vojsku za 1. světové války na italské frontě u řeky Piavy, kde byl dvakrát raněn do nohy. Bitva na Piavě bylo vojenské střetnutí mezi Rakousko-Uherskem a Německem na straně jedné a Itálií a Spojenců na straně druhé. Odehrávalo se od listopadu roku 1917 do počátku listopadu roku 1918. Po válce tento voják založil rodinu. V pozdním věku trpěl silnou nedoslýchavostí, takže komunikace mezi ním a jeho blízkými byla obtížná. Byl to charakterní muž, velmi skromný, se smyslem pro humor. Zemřel v roce 1971.
23.08.2011 0 1349(4) 0 |
|
Slzy - muži je nemají rádi - přesto ani muž se někdy neubrání... a já pláču tiše a pláču perly
19.09.2015 19 1348(32) 0 |
|
léto
21.06.2017 14 1348(32) 0 |
|
...implozivní exploze...
18.03.2013 17 1348(25) 0 |
|
.. proti lidské hlouposti
23.11.2014 19 1348(22) 0 |
|
nakonec mě napadlo, proč zkrátka nevzít vše co mám, proč je tak těžké využít to co je hned po ruce a nenatahovat se po tom co zapadlo pod stůl? když to co je pod stolem potřebujeme, natahovat se nám nechce
03.02.2008 1 1348(20) 0 |
|
Kdo by chtěl babu, která přechlastá chlapa. To jsou jenom populistický keci, slušel by ji tam pacholek, teda kdyby vedle ní neseděl její přítel.
15.05.2014 1 1348(20) 0 |
|
prostě si to myslim....
27.04.2008 4 1348(18) 0 |
|
06.07.2012 11 1348(17) 0 |
|
26.02.2014 10 1348(17) 0 |
|
....... tečky, co jiného
31.05.2008 6 1348(15) 0 |
|
20.09.2010 3 1348(15) 0 |
|
31.08.2016 2 1348(15) 0 |
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
HladkaMouka» narozeniny
MMF [15], smajnulinka [15], Katulata [14], MakiLayla [13], Carcoolka [12], Drop in this life [11]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
