Mělo mě to varovat! Jsem nepoučitelná! Opravdu mě to mělo varovat! Vešla jsem do bytu a tam ticho, žádná rvačka, křik, nic. Dokonce jsem se u dveří ani nepřerazila o boty synů, byly vyjímečně uklizené. Ani školní tašky nebyly jako vždy odhozené na chodbičce, bundy byly pověšené na věšácích a ne pohozené na podlaze jako vždy......prostě mě to mělo být podezřelé a nebylo..... (ukázka z připravované knihy)

..Trápí mě pět ranních probuzení v týdnu...čekací doba na dny, které mě neskutečně naplňují štěstím a láskou..každý na něco čeká a musí se prát pro to, by mu bylo přáno :-)

pokud umřeme ještě dnes, budeme mít alespoň ve tváři slunce

srandovní experiment, něco mezi mini, výčtem slov a básničkou :-)

Někoho potkáte>zamilujete se>poznátě že něco nehraje>iluze se rozplynou>uvědomíte si jak jste byl/a celou dobu tahán za nos>nemáte chut už zkoušet nic dál>chcete to ukončit, ale nepovede se to|

Rozpolcen ve dví,po dlouhém vztahu už nemám sílu kráčet ve stejných šlépějích.

Tuhle básničku bych chtěl věnovat svému tatínkovi který nás všechny před 14 lety opustil...snad se máš tam nahoře pěkně,nikdy na tebe nezapomenu.

Můj pokus o sepsání dekadentního fantasy, inspirovaného historií s lehkým dotekem problémů současnosti. Jde mi o "přínosnou" kritiku vznikající knížky, abych věděl jak na to lidi reagují a co změnit, ve světě spisovatelů jsem přeci ještě jenom štěně. PS: Nedoporučuji slabým povahám.

:-)

Taková ze života

...všechny nemilosrdné kritiky prosím o projití kolem se zavázanýma očima ;-) . Toto NENÍ poezie. Toto zazpívala moje duše po krásném víkendu s přáteli :-)

a o kávě. když víte, že nějak to prostě napsat chcete a přesně nevíte, jak to chcete. Chápete?:)

poslední z dekadentních lihových říkanek