Na ruce prsten mám
a vínek nad čelem;
kdy chci si oblékám
brokát a drahokam
a šťastna, šťastna jsem.

Můj pán mě má velmi rád;
leč hned s prvním příslibem
cítila jsem v prsou chvat -
v slovech hrany zaslechla jsem lkát,
hlas zněl hlasem onoho, jenž pad
v údolí, kam táhl bojovat,
a šťasten sní svým snem.

Hledal věty k uklidnění,
chladil čelo polibkem;
mne však přeneslo mé snění
na hřbitov, já vzdychla ke zjevení
D'Elormieho, který živ již není
(živoucího majíc za vidění:
"Ó, šťastna, šťastna jsem!"

Tak jsem svoje slovo dala;
slib je provždy příkazem;
byť jsem věrná nezůstala,
byť mi srdce bolest rvala,
značí prsten, jejž jsem vzala,
že šťastna, šťastna jsem.

Bůh dej mi probuzení!
Sním v bdění těžký sen.
Duši děsí zatracení
ze hříšného provinění,
že ten mrtvý v zapomnění
navždycky je nešťasten