Voda, jež nemá nebe,
v své mrazivce se krčí
k lživým břehům, když zebe
zvrásněná do pavučí,
tráva, jež nezadrží
ten vítr dotýkavý,
vyklouzne vlastní kůži
a v běhu mění barvy:
toť paměť podvečera
v povětří svléklém snětím,
lehká naděje, která
probleskla z jeho pleti.
V předivu od východu,
chmýření z nitek páry,
složené z čar a bodů
zlátnou větrné čmáry.
v své mrazivce se krčí
k lživým břehům, když zebe
zvrásněná do pavučí,
tráva, jež nezadrží
ten vítr dotýkavý,
vyklouzne vlastní kůži
a v běhu mění barvy:
toť paměť podvečera
v povětří svléklém snětím,
lehká naděje, která
probleskla z jeho pleti.
V předivu od východu,
chmýření z nitek páry,
složené z čar a bodů
zlátnou větrné čmáry.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
david66 [16], Erik1131 [14], fjorda [12], Shee [12], Katherine [11], Bemba [8], Strach [8]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
