Od dětských let já nebýval
jak ostatní ; já nevnímal
co ostatní ; já nepoznal
vášeň či cit, jenž druhé rval.
Z tohoto zdroje netryskala
ani má trýzeň ; nezlákala
mých druhů radost duši ke svým hrám ;
co miloval jsem, miloval jsem sám.

Pak - v dětství - za jitra, jímž vzplálo
bouřlivé žití, vyvstávalo
z hlubiny zla i nad dobrem
tajemství, kterým poután jsem:
z proudu, jímž pramen v dál se valí,
z útesu srázné rudé skály,
ze slunce v zlatém víření
putujícího jesení,
z blesku, když v letu oblohou
mžiknutím míjel duši mou,
z hromu, z bouře, z černa mraku,
jenž v mém zádumčivém zraku
(zbytek nebes modrý byl)
v démona se proměnil.