Dívka v modrém:
Pavouček čas ji do svých sítí
chytil a prý ji nepustí
dříve, než musím odejíti,
kde duše věčný sen svůj sní.

Snad někdo z vás ji vysvobodí,
ona mu lásku za to dá,
ale já již pojedu lodí,
co vody Léthé dobře zná...

Dívka v modrém:
A nejvíc ta, co už umřela (v srdci toho druhého!)

Dívka v modrém: Všiml jsem su v profilu, že Ti býval blízký.:-)

Moc děkuji všem za vyjádření, vážím si toho, tohle dílo pro mě moc znamená a koresponduje s tím, co právě prožívám.

Moc se mi líbí. A ta poslední slova - pořád nevím, co mě na nich tak dostalo. Prostě je tak opravdová, silně prožitá...

mně se tvé dílko velmi líbí po obsahové stránce.. říkáš v něm tak moc.. a říkáš to tak, jak to je..

jen v první sloce stále hledám odpověď na otázku "snažím se vzpomenout si na ten čas".. toto mi ztrácí v básni s čímkoli souvislost.. je to tam významově, jakoby navíc.. a možná jsi to potřebovala jen do rýmu.. protože mně to nedává smysl.. na jaký čas se snažíš vzpomenout.. ? no ano, můžeme si to domyslet.. ale takhle osamoceně to v básni vnímám negativně..

V závěru by ani nemuselo být "a" a před "či" čárka. Zní mi to spíše jako volný verš a moc se mi líbí celková myšlenka a to duševní vlastně smíření ... Cítím z toho chlad a filosofii, to by šlo :-) Forma je fajn. A pokud to odráží aktuální dění, tím líp, že všechno snad má svůj smysl. No, líbí se mi to celkově :-)

Výborné, stručné a přitom sdělí dostatečně:))

Moc dobrá a poutavá báseň :-)

Dívka v modrém:
Škoda, že blokace anáhaty nemůže zablokovat i marnou a vlastně již zbytečnou milostnou touhu...:-(

Dívka v modrém: Halasovská ambice ;-)

jayjay: tak aspoň jeden pěkný verš no... :D

Severak: kdybych to tak věděla....

nesahej na mou čakru :-D to je úžasný verš. kdyby takové byly všechny...

kde tyhle čakry vydávaj náhradní?

Drsně vyjádřená obrana srdeční čakry :D Ale občas je fakt na místě :)

Dívka v modrém:
Mám v duši smutek harlekýnů,
možná roztál by v dívčím klínu,
snad právě touhou po něm hynu
a vanilku mám hrozně rád!:-)

vanovaso: vanovaso: Vždyť já vím, van*, snad je to poznat i z toho komentu tady. A naše milá Blanka z Heliandy si to taky uvědomuje.:-)
Myslíš, že bych Tobě či třeba Zam* nedokázal jadrně odpovědět, když se mi něco nelíbí? Že snad souhlasím se vším? Ale jednak je to proti kodexu slušnosti snad každého portálu, jednak si asi příliš namlouvám, že jste teď víc zranitelné a já bych nerad ublížil někomu, kdo už se mi tam uvnitř zasekl drápkem a koho už jsem si tak nějak zamiloval...:-) Nerad ubližuju druhým a zvláště ženám, ale problém je v rozdílném vnímání toho, co skutečně ubližuje...:-(

shane: hlavně buď sám sebou a nesnaž se zavděčit druhým, oni to nepochopí ani neocení, to proto, že každý je jiný a taky se pozná , že to není upřímný ...nemusíš být vždy milý , klidně řekni : tohle se mi nelíbí, tohle nechci... uvidíš, že to se cení víc , než přikyvování ...

Dívka v modrém: Dojmy zanechaly dojem. Tyhle myšlenky se honí hlavou snad každému, kdo sílu svého ega obrací dovnitř a navenek se snaží být něžný, milý, tolerantní a přátelský, citlivý k pocitům druhých. A pak se dostaví pochybnosti, zda se až příliš nepřizpůsobuji a neustupuji svým představám o tom, jaký bych chtěl být v očích druhých, často velmi rozporuplným. Vždyť: "Na světě není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem!"
A jsem to vůbec ještě Já? Jenže občasné poloviční vzpoury proti zavedeným pořádkům nás také neuspokojují, zvláště když až příliš sledujeme, co na to říkají ostatní...Příliš přemýšlíme, nakolik smíme být sebou samými, aby to nepobouřilo okolí...:-)