Je to úžasný. Co dodat, když to přede mnou okomentovala jo_?
Snad jen - tvůj krásný popis citů, tužeb a snů se dá přirovnat k Fénixovi, co se také rodí znovu a znovu z vlastního popela...

ou, tak tahle je.. uzasna.. zamilovavam se do tvych basni, do toho, jak skladas slova.. rezonuji ve mne a chci se v nich toulat.. "prohorim se zpatky".. tohle je asi ten nejsilnejsi a vlastne vserikajici moment.. plny nadeje.. btw. uveris, nakonec uveris stejne jako vsichni.. protoze verit chceme.. a pak zase budes chvilku neverit a pak zas a znova uveris.. a porad dokola a dokola.. protoze mozna prave ty naslehany sny jsou ty nejkrasnejsi :-) tleskam..

slavku, kde jsi? rozplyvam se nad tou krasou a dochazi mi slova a nevim, jak to rict.. :-)

Pěkná báseň, poskládaná z jednotlivých střípků, které do sebe pěkně zapadají. Jen by mi více než "mezi přízraky se netoulat" sedělo "mezi přízraky se zatoulat", když necháš duši někam odejít :-) ...

Jinak krásně poeticky obrazná část "jen tak být a hladit si čas, co kolem sněží"... Povedené, leč je báseň plna smutku...

nechat dusi spat
prestat se ptat
odpovedi ji dat
a nadeje vzdat

nechat smutek rozplynout
a dusi nevinnou
nechat rozmlouvat
o cene nesmlouvat

uz se netoulat uz nehledat
uz nikam nespechat
jen prostince byt
a sve sny zit...

tise spat a nadeji dat...

a tulakum pod hvezdami rict
ze i oni najdou svuj klid
odpusteni a usmireni
a strach co uz neni...

krasny.. neumim lepe vyjadrit poteseni z tvych slov...

Noc, smutek ale i uvolnění. Čiší to z této básně.
Díky.

slavek: Psavec: jo_: děkuju moc

Moe hezká.

Už se opakuji, ale po komentáři jo_ už opravdu můžu říct jen:
dtto
Moc dík.

verim.. jen blazen by neveril.. :-) je mozne do par slov ukryt tolik nehy, touhy a nadeje? boze, ta je fakt neskutecne krasna.. pujcim si tva slova - ten klikar, komu je basen urcena, ten se ma.. ale kousek toho hrejiveho tepla mu potaji ukradneme a ohrejeme si svoje zkrehle ruce i srdce.. a dusi si naplnime tou nadeji a virou v ni.. dekuju.. za vsechny tulaky pod hvezdami..

slavek: PrimaDen: jo_: Děkuju.

smutna, citim.. ale nemuzu si pomoct, vzdycky ve tvych slovech - navzdory obsahu - citim jistou nadeji a nadhled.. a trebas i trochu osvobozeni a vykoupeni ze stavu klinicke smrti, ci jak to nazvat.. ale mozna si to tam jen promitam sama, protoze to tam proste chci videt.. protoze mozna jen proste chci vidat svetlo na konci tunelu..
a ten samotny zaver - wow, famozni! vrazdit nelasku je vzdycky lepsi nez vrazdit lasku ;-) tleskam...

cítím v ní ty správné emoce smutku☺

Moc fajn. Moc.
Nelásku nevraždi, mám pocit, že by pak zůstalo na světě jen pár lidí (většina odsud z Psanců).

Uf, tato mě dostala.. Díky.

Market30: 15 let? fuuu.. tak to byl jiný uragán, když to ani po letech neztratilo svoje grády... :-)

slavek: Mlčeti Zlato: jo_: Děkuju vám. Je to už velmi dlouho, ale evidentně to byla síla.. :-).. I když se k tomu člověk vrátí po 15ti letech, bodne to... jen jinak.

Tolik zoufání a tak trefně vypsáno. Děsím se do něčeho podobného zase upadnout.

Bláznivý úlet,
vztah, co skončil náhle?
Člověk chce šílet
či jak pes výt táhle.

Bylo to krásné,
vše však jednou skončí,
pak slůvky básně
minulost se loučí.

Vypadne hbitě
a zbývá jenom snění,
kdo přesvědčí tě,
že to konec není?

Život odtroubil
pouze konec té leče,
krásný sen to byl
vzpomínkám neuteče...

Člověk se a chvilku ponoří do stavu, kdy i vlastní vzpomínky zas vystupují ze snové říše, ale je třeba se probudit a jít dál...

došla mi slova... tak budu jen v němém úžasu mlčet a číst znova a znova... a řeknu snad jen toliko - chtěla bych v ruce držet sbírku tvých básní...

Krása! Nebudu nijak dlouze analyzovat ani popisovat, kolikrát jsem to četl. Shrnu to takto - zase jednou mi při čtení přebíhal mráz po zádech.
Moc díky.