To je zajímavá myšlenka jestli se nevyplatí hledat zkratku ke štěstí. Mnozí by asi nesouhlasili. člověk občas dědí, loupí, najde poklad, bohatě se ožení, tyhle zkratky za štěstím jsou možná pochybné, ale kdo zaručí, že ta delší cesta vede ke štěstí? Co když nevede?
No a potom je jeden druh štěstí, které se samo nabízí a kdo si všímá, ten ho najde. To je ta jesenná krása spadlých listí - krásně to voní ve vzduchu, když zapá slunce, nebo když se ty kupy pak pálí a člověka obklopí ten tustý dým.
Takže pokud bloudíš po světě a hledáš ráj, asi se musíš jen jinak dívat. Vyčistit si ty červené brýle a ráj si uvědomit, ne ho nutně prožít, vymačkat z něj to rajské, ale uvědomit si ho. Teď na podzim to jde obzvlášť dobře. Minulý týden jsem si tohle rajské uvědomování prožil v Kelčově. Kelčov je podle dnešních měřítek jednou z nejzapadlejších děr severozápadního Slovenska, leží hned u hranic v údolí hor, které krájí potůček. Ale to že se tam zastavil čas, nebo alespoň tam zcela citelně tekl pomaleji, než kdekoli jinde, nikdo z místních lidí nepociťoval. Ty krávy co se tam na skotnicích pásly se tam možná pásly už sto tisíc let. Pořád stejně mlely hubou a žvýkaly tu samou trávu, staré babky se potkávaly na cintoríně - a to mi někdy vysvětli, proč Slováci staví svoje hřbitovy ve strmých kopcích? Když pak zafouká vítr, mají ty hroby dole nejvíce věnců - a z rozhlasu tam hrají za pěkného počasí lidovky na přání (tohle se už v česku skoro nevidí. Alespoň já neznám takovou vesnici, kde by ještě fungoval rozhlas a někdo ho poslouchal.) V zimě tam vezmu malovátka a namaluju tu vesnici na obraz. Člověk vyleze z kostela, udělá dva kroky přes cestu a je v hospodě. Nádhera! A to je ráj, kterého si člověk projíždějící sotva všimne. Ráj je tu kolem dokola a my ho musíme se naučit vnímat. Netřeba bloudit, jen otevřít oči.

ďakujem všetkým :)

tak krásně poetická. moc se ti povedla :o)!

Veľmi pekné :)

moc pekné.

Takový výlet do oblak a zpět. A na zemi je přistávací plocha v objetí. Hezká miniaturka.

než
dovolím ráno Slnku
zneužiť jeho nehu,
vykúzliť mi na nose
ďalšiu pehu. moc pěkné :)

hezčí

moc pěkné :)

ach, chlapče...

Nepřestávají mě udivovat tvé básně o lásce. Ne tím, co se v nich píše, ale jejich motivací. Co tě teď - po ztrátě - motivuje k vypsání takových krásných pocitů?

hm, já ty tvoje dílka radši nebudu moc číst. na to jsem teď až příliš rozcitlivělý...nebo-li rozcítěný, jak se říká u vás:-). jinak, samozřejmě opět chválím...

ďakujem pekne ;)
btw, pozri báseň Raz... je podobne ladená.

moc pekná. vlastne je to prvá báseň, ktorú žena píše pre muža.

... a mne ju žiadna nechcela napísať... ani na požiadanie :(

moc pekná, dávam si u do obľúbených :)

já věřím tomu že pokud po něčem opravdu toužíme a jsme pro to ochotni něco udělat tak se nám to povide :) bánička je krasná a věřim že další bude následovat :)

kópiu nechcem, kresliť vôbec neviem, žiaľ. A to sa nedá naučiť, musíš mať talent. Ale Taliansko je najkrajšia krajina, akú som doposiaľ navštívila. Florenciu som ešte nevidela. Rada by som. Možno raz... ;)

dík :)

Mám za to, že Slnko miluje mesiac. Za to, že sa v noci snaží verne odrážať jeho svit. Občas ho odráža viac, občas menej. Občas jeho svetlo zakryjú mraky... pripomína mi to nás ľudí.

Na to, že si ju písala v cca 15 (podľa veku v profile) je dosť dobrá :)

Bylo by veselé předpokládat, že tě okouzlení dožene až ke studiu umění ve Florencii a pak budeš se skicákem bloudit Evopou a hledat a malovat lidi s podobnými rysy, hledat dokonalou kopii.