Uffffffff... teda, Máto - ještě že je to jen jednou týdně! Silné kafe... vůbec nechápu, jak to můžeš psát a přežít to... Ale je to výborné: poutavé, napínavé, a přitom velmi hluboké.

Tak Vendula měla dýku pod bradou a zavrtěla hlavou? :) Připomnělo mi to jeden dětskej vtípek o myšičce, se kterou to nedopadlo moc dobře... ale to jen tak na odlehčení.
Po vánoční pauze jsem znovu začala číst. Připadá mi, že to k potřebnému závěru vedeš příliš okatě, má to trošku rysy béčkových zápletek, třeba jak je Děvena nechala přes noc pohromadě. Ale možná jsem moc přísná a k téhle odlehčené literatuře nelogičnosti prostě patří, nevím, moc takové věci nečtu. Utnutí v pravou chvíli velmi chválím a styl psaní taky - ale to bych se opakovala a nemyslím, že tolik stojíš o lichotky :).

Amelie M.: To budu zatraceně ráda :-D

Máta: se obávám, že ještě párkrát dostaneš :D

Amelie M.: Děkuji! To jsem ráda, že jsem tě dostala :-D

no tak tou pointou jsi mě dostala :) super zvrat.. a celkově jsem od začátku čekala něco naprosto jiného.. dobrý :)

Máta: Inu, byl jsem tehdy rozpustile mlád, měl ještě chuť žít a po návratu z vojny jsem doháněl ztracený čas! A "U Bradů" měli tehdy pivko jako křen, mohla jsi tam přijít jen v plavkách a triku, třeba i bosky, prostě malá útulná hospůdka...
Jo, taky mi chyběly dnešní zkušenosti s alkaholem! Dnes mi ani moc nechybí a když se napiju, tak vždycky s Mírou...:-)

shane: Ech... :-D
Jop, to bych skončila, s velmi rychle nejen kvůli tomuhle. Svůj postoj k církvi/ím (pozor, nepleťme si je s náboženstvím, to jsou pro mě dost rozdílné věci) jsem myslím dost jasně vyjádřila v samotném románu :-)
Posedlost, ech... to i celkem sedí, ale normálně to i celkem úspěšně maskuju, takže pšššt :-D A medium bych asi moc dobré nebyla, to všechno tahám zevnitř, ne zvenku :-) A přesně, když musíš, tak musíš... :-D

shane: Muhehe :-D
No joooo, míchání alkoholu se nikdy nevyplácí, to by měl přeci každý vědět :-D

Máta: Jsi prostě démonická bytost! :-)))
Dodnes jsem měl mátu spojenu spíše s oblíbenými bonbony, osvěžujícím a léčivým čajem, ba i vlasy dívky v mé básni voněly mátou! Ale je fakt, že pár prcků zelené, kterými jsem kdysi v tropickém vedru zazdil tři pivka, mi při následném bosonohém fotbálku na louce tak vychýlilo mušku, že jsem musel hupnout do řeky, abych omezil náhlou zvýšenou citlivost na rotaci matky Země...:-)
Od té doby mne neláká ani "žabí hlen" či "cikán v trávě"!:-)

Máta: Ano, věřím! :-)

Mátq: Ano, vstoupil jsem do Tvého království a nelituji toho! Je to zajímavá a poučná zkušenost, ba i Tvé dialogy s Amélií vypadají jako skvělý a rafinovaný doplněk, samy o sobě ostatně také malá umělecká dílka!:-)))
*Když se tak zamyslím nad svým působením tady jinde, připadá mi to jen jako taková lehce snobská zábava.:-(
Ano, i já občas musím psát a vkládám do toho i kousek sebe, ale Ty jsi svými představami tak posedlá, že pár století zpátky bys péčí těch, co tak rádi mluvili o lásce boží, ale v srdci měli ďábla nenávisti, skončila také na hranici! /Jednoho takového jsi ostatně popsala i ve svém románu!/
***Teď se tady omlouvám všem těm, kteří skutečně věřili a věří v dobro, mají ho i ve svém srdci, žijí dobrý život a nejsou jen stoupenci pokrytecké dvojakosti! Mám už snad vrozenou
nedůvěru ve všechny "propracované" ideologie a raději naslouchám jen hlasu svého srdce a někdy i rozumu! I když ani já zdaleka nejsem bez chyby a často nechtěně ubližuji...:-( ###
Abych to shrnul: Ty o svých hrdinech pouze nepíšeš, Ty na svých stránkách jejich životy skutečně žiješ! Byla bys zřejmě i skvělé médium při duchařských seancích...
>>Ale když musíš, tak musíš!

shane: S veškerou něžností kousek po kousku rozlámu na kusy, rozdrtím na prach a pak sfouknu do větru... jop, to by šlo... :-D

Máta: Něžná bestie?:-)

shane: Ono to jinak ani nejde, abych to všechno dokázala zprostředkovat, musím si to prožít. Naplno, plnou parou, se vším všudy, napiš to nebo zdechni :-) když je to hodně zlý lítaj panáky. (Tady byly asi nejnáročnější 14 a 15 kapitola s mým podvědomým děsem z tortury).
V poho, chyby neřeším, stane se.

Máta: Ano, věřím! Zdá se, že Ty se do svých postav vžíváš způsobem, o jakém se nám ani nesní! :-)))
P.S. Omlouvám se za chyby v předchozím komentu...:-(

shane: Díky moc, jsem moc ráda, že se ti líbilo i přes tu tragiku.
No zavítal jsi do království, kterému vládnu tvrdou rukou tragiky. Když jsem prohlásila, že jeden příběh bude mít šťastný konec, tak na mě všichni, co mě znají, zírali jak na spadlou z višně s dotazem co si jako představuju pod pojmem šťastný konec, a když jsem dodala, že zasloužený, nevěřili mi ho dokud jsem ho nenapsala (ale málem mě utloukli dřív). Takže jen tak pro ilustraci o mé pověsti. :-)
Ještě jednou díky, jsem moc ráda, že jsi přečetl a dočetl Ruce celé. A pokud budeš mít odvahu, budu se těšit i u něčeho dalšího :-) (ale každý můj příběh je úplně jiný, připrav se na to :-))

shane: Když ono je tak nějak zažitý, mězi lidičkama co mě znají delší dobu Máta = ďábelská bestie :-D Buduju "výrobní značku" :-D

shane: Díky Ti!
No tak teď už mi věříš?
A nechat ji v rukou někoho jiného? Kdo by stále ještě mohl být mnohem drsnější? Když by ještě mohla být, alespoň mizivá šance jak ji z toho dostat, nějak? Někde kdesi... :-) To je jako vzdát boj, opustit ji v něčem, do čeho se dostala v podstatě kvůli němu ;-) :-)

Máta: Dokonáno jest...:-(
I když mám raději šťastné konce, musím uznat, že umíš a zřejmě každou řádku doslova prožíváš...Přál bych Ti moc to knižní vydání a věřím, že se ho brzy dočkáš! Přeju Ti štěstí!:-D