 |
 12.12.2022
57, muž, někdy Praha |
komentáře k dílům uživatele :
08.02.2023 - 10:08
15Ta směsice pocitů - v úvodu to jednoho rozesmutní a v závěru předá naději, že svět může být barevnější, když má někdo někoho po boku. Jen ho najít.
Bylo mi potěšením tohle číst.
Bylo mi potěšením tohle číst.
07.02.2023 - 10:018človiček: přesně tak to je!!! :D ...nejsou to Brontosauni, ale Severní vítr z Vrchní prchni od Uhlíře, ale to je jedno ;)
07.02.2023 - 09:498Skvělá a má to i tu melodii,jak psal človíček. Já si jí i zapěla ;)
07.02.2023 - 09:168Naskočila mi melodie z Brontosaurů..... Jdu s děravou patou
mám horečku zlatou...
mám horečku zlatou...
07.02.2023 - 07:298Pěkná smutná.
Naděje je.
Co děje se kolem je děsné.
Musí se chtí snít a žít.
Naděje je.
Co děje se kolem je děsné.
Musí se chtí snít a žít.
06.02.2023 - 23:1415Gora: děkuji... mám raději prostší formy...v jednoduchosti je krása;)
06.02.2023 - 23:1213Nine: děkuji...o tom je naděje... tváří v tvář nevyhnutelnému člověk najde svou vnitřní sílu
06.02.2023 - 22:2515Skoro jako modlitba. Ty umíš dobře vázat, báseň pak působí přirozeně. Sice nic složitého, ale v jednoduchosti je občas krása.
06.02.2023 - 21:5913Druhou polovinu napsala jiná bytost. Obrat o 360°. Hned se člověk cítí při čtení lépe.
Nenechala jsem se zabít ani k smrti vystrašit. Naopak mi to pomohlo k rychlejšímu probuzení a rozpomenutí se. A více jsem si uvědomila svojí vlastní sílu.
Nenechala jsem se zabít ani k smrti vystrašit. Naopak mi to pomohlo k rychlejšímu probuzení a rozpomenutí se. A více jsem si uvědomila svojí vlastní sílu.
06.02.2023 - 12:0015Mráz venku se nikdy nevyrovná mrazu v duši, srdci. Tam nepomůže kabát...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
aivaa [14], Natália [11], michaela07 [9], Černoskvost [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
