Psavec : ano, vím o tom, proto jsem to složila. Děkuji.

pedvo : Petře, jedu v tram a čtu si to, tam upadlo u slovesa "rozplýva-jí" vztažné zájmeno je správně, psala ráno před odchodem a děkuji Ti.

Krása nahého ženského těla začíná vadit a světe div se, některým ženám.

S celou tvou básní lze souznít a plně vnímat poetičnost tvé bytosti. Jenom mi není jasné, co se v tichu noci rozplývá - vztažné zájmeno „které" se mi nějak k ničemu nevztahuje.

To je tak magicky krásné. Pohlazení paprskem světla a vykreslení tajů utajených, pro opilost něhou.

Mlčeti Zlato : ano, tak to chodívá. Děkuji.

Mlčeti Zlato : každý z nás si nese ten svůj kříž a jde za hlasem svého srdce ...

Básněmi se ptáme sami sebe a nikdo neodpovídá. Tak sna na chvilku rozřízne ticho, alespoň rytmus otázky.

Co všechno můžeme být, kam jenom můžeme jít...

Dandy a Psavec : děkuji za komentíky.

Lepši je 2x se zeptat než jednou nevědět.

Pěkné.
Slova v cestě za poznáním

Psavec : ano, každý z nás je jedinečný, prochází labyrintem, ztrácí a znovu hledá cestu. Životní koloběh. Díky.

Každý z nás je jedinečný.

Autor : děkuji za zastavení.

Dandy : také děkuji, inspirace - dotazy mých vnoučat.

gajda : děkuji za milá slova.

Hezké

Moc pěkně napsané.
Jsme každý jiný

Toto je pěkné. Milé. Myslím, že s tím i souhlasím. Ty obrazy veskrze popsaly jedinečnost, prchlivost a malost (zbytečnost) jak měly.