Fajn. Nevím proč, ale evokuje to ve mně komunikaci hudbou z Promethea.

Potěšila jsi mne motivem.Historie písma je často jediným svědectvím ztracených národů.Mrzí mne ,že jsem dějinám nevěnoval v mládí více pozornosti.Každopádně jde o hledání Nás samotných.

A42: ...to je všechno. Jsem ohromen. Moc povedené ;-)

Mlčeti Zlato: Jo?

Karel Malcovský: :-)

slavek: Díky.

Tý vole...

A42: super

Jak říkáš - dílo si žije vlastním životem. A to je vlastnost dobrých věcí. Evokují nejrůznější pocity, výklady...
Hezké.

Být prostorem je základním úkolem každého člověka.
Druhým úkolem je ten prostor ctít a tvořivě jej sdílet s ostatními.Třetím úkolem je napomáhat kolektivnímu duchu nás všech s harmonizací života čímž je samozřejmě prostor sám.

A pak že kaštany nejezdí stopem.Taky nějaký příště svezu.Dáme cestou pokec na úrovni energií. Možná mi poví kde by chtěl růst, kam má namířeno a já ho na oplátku za hřejivý pocit v dlani nakonec zasadím. Může z toho být i celoživotní přátelství. (-:

Podmanivý popis duševního rozpoložení bytosti, která očekávání vkládá na bedra klávesnici.Písmenka jsou putující energií,shlukem, rojem slov, který putuje vesmírem.

človiček: Díky za nakouknutí. Já jen že to není o tom. Ale to je celkem jedno, text si prostě žije svým životem.

Bosá noha tančí
barvy vůní stačí
boty mlčky hledí
jak doteky se mění.
Ráno je nejlepší v Neděli
(-:

Z pod šatů okvětí stočeno do poupěte
motýl na bliznu zaletí, svět náhle kvete.

slavek: Možná to tak může být. Díky za komentář. ;-)

Psavec: Dík za nakouknutí. ;-)

Kmitočty v tichu, křičí o hříchu.
Otřou se o břehy, upadnou do něhy.

Moc dobrá.

Mlčeti Zlato: človiček: Díky. Jsem ráda, že text zaujal.