![]() |
![]() ![]() |
komentáře k dílům uživatele :


Zamila: Klavír asi neoceníš. Je to moje první věc s klavírem a byl jsem na těch lekcích všehovšudy šestkrát :D


Hm, tohle si už fakt budu muset poslechnout, popř. zahrát na klavír :-) Pak se zas vrátim ;-) PS: Taky jsem thanatofobik ;-)


"Říkáš duše houslová,
to je krása hotová,
co proti ní duše dívčí.
Z houslí pěkné tóny vzklíčí." :)
to je krása hotová,
co proti ní duše dívčí.
Z houslí pěkné tóny vzklíčí." :)


PrimaDen: Říkal jsem si :) Nicméně proč ne? Strach ze smrti, navíc nečekané, je docela běžný.


máš pravdu, vyložila jsme si to trochu jinak,ono totiž tak to máme myslím všichni, že hledáme často v textech ....nějaké nuance svého života...
A navíc..tohle téma, pokud chápu, jsem u tak mladého člověka nečekala......
A navíc..tohle téma, pokud chápu, jsem u tak mladého člověka nečekala......


PrimaDen: To je podezřele pozitivní komentář :D Víš, o čem ten text je? :)


koiška: Ale ona je ta báseň opravdu jen smutná. Ta sladká slova jsou tam, aby se to vyvážilo :(


Podzim jekrásný ve svých odstínech a v Té básni sládne a ještě stále trochu hřeje :)


" život je plný blues" ( vysloveno foneticky):)) Na mě osobně příliš cukrárenské blues.


Tom Cortés: To je ale humor :-) No, nebudu Ti tady z toho dělat chat ... :-)


Tom Cortés: Podzim by byl super, kdyby nepřicházel úplně ve všem ...


Tom Cortés: Prostě zatažený období ... a do toho ještě podzim. To úplně stačí :-P :-)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
januve [16], petr richter [14], NiKiTa [13]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)