Ayla: Děkuju :)

Tvoje tělo je jen dopravním prostředkem. Opravdu si myslíš že nesedíš za volantem? Někteří lidé jsou jen těla, ale tebe se to netýká.Hodně zdaru přeji tvému Já.

Skvěle zachycený moment... Silný závěr. Skoro až samonosný. Dobré je to.

syrda: Děkuju :)

immo002: Děkuju :D :D A zrovna jsem si tak připadala, ne prázdně, to ne, ale že mi fakt patří jenom to tělo. A přítomnej okamžik.

Psavec: Jo, měla jsem zrovna takovou náladu, ale ono to bylo ve skrze pozitivní zjištění ;)

Jednoduše nádherná

Je to fakt moc hezký. Jemný .... jak říkají ostatní. A skoro bych si dovolil hádat, že jestli takhle píšeš, tak určitě jsi tělo, ale dozajista ne jenom ... :-)

Taková smuténka.

mahdal: Děkuju :) Ano ano, existencialismus přesně. Měla jsem tendenci to více vysvětlovat, ale rušilo to tu jemnost básně, tak jsem to smázla.

slavek: Děkuju :) Ta jemnost se v básních povede jen někdy, je to zajímavý. Vymáčknout na požádání to nejde. Jinak ano, asi bych sem občas měla dát něco veselýho :) Ještě na Psancích je tolik fajn lidí, kteří vnímaj :)

Věc interpretace, já v tom cítím nádech "existencialismu"? Kdy po počátečních nadějích lyr. subjekt odevzdaně rezignuje. Líbí se mi nedořečenost, místo pro imaginaci. Povedené dílo.

Cítím z toho smutek. Do kategorie, co navrhuje komotrov, bych to nedal; ale pravdu má, že je jemná. Díky.

kmotrov: Děkuju ☺ já do té básně cpala ještě další věci, ale cítila jsem, že to ruší ten jemný začátek, tak jsem to nakonec smazala a doufala, že to básni neublíží. Vidíš, to by mě nenapadlo, zařadit to do této kategorie.

Takhle je přesně to, co bych rád četl v kategorii básně/erotika,sex. Jemná báseň bez vulgarit, která je především básní, závěrem do té kategorie patří.
Povedlo se Ti to.

jo_: chápeš to správně, to šlehnutí a další věci byla moje část vnímání vztahu, on to má jinak, z jeho strany tam nic moc není, ale já ho potkala, protože jsem od něj potřebovala pro svou další cestu něco důležitého slyšet, on je v pohodě tak, jak je. Někdy je ale těžký tyhle věci v normální realitě přijmout.

jo_: jo přesně tak, děkuju..:)

Akaia: jednou budes.. az pochopis ;-) na srdci unavena - to je moc hezky obrat ;-) zatim se mozna necitis unavena, ale dlouhodobe je to neudrzitelny stav.. pises, ze je to jak slehnuti elektrinou.. ale tyhle emoce tomu davas jen ty.. proc prirazujeme spouste vecem spostu podivne pojmenovanych emoci? proc nevezmeme stav tak, jak je? musime mit vsechno pojmenovane a definovane? nemyslim si.. je to o tom spocinuti v pritomnem okamziku.. a prozivani toho okamziku beze strachu.. ja dekuju! ;-) za tvoje zajimave a velmi inspirativni uvahy :-)

Akaia: bingo! presne jak rikas.. pevne trimame v rukou oteze nasich zivotu a myslime si, ze je to tak spravne, ze my jsme ti vozatajove, kteri urcuji nas smer.. omyl.. nekdy je treba se zhluboka nadechnout a pustit kormidlo.. nechat lodku plout a jen vnimat, co se deje kolem nas a v nas.. je to tak, ze odpovedi na vsechny nase otazky zname, mame je totiz uvnitr sebe.. jen si neumime naslouchat.. neslysime tlukot vlastniho rytmu..radsi davame prednost hluku vne nas, protoze mame pocit, ze je to jednodussi.. omyl..

človiček: Kde se nic neděje, nic nepochytíš, akorát ztrácíš čas ;)