V smyčkách myšlenek,v písečné bouři hodin přesípacích, hodin
kterým jak by neubíval čas,pochopení snad chápání toho mála co se stalo,je zmodření nebo zrání lidského nitra.

Moc hezké.

Dandy: Děkuju :)

Moc pěkné

človiček: :D :D Díky, byla to dřina :))

Zase to škublo řetízkem od mé boudy. Musím sehnat silnější.
Nebo štípačky? Pak už následuje kosmonautika. Byl bych ztracen jako mravenec kterého odnesly z lesa v houbařském košíku. Jsem rád že je oko zase poctěno tvou přítomností.

slavek: Vlastně se té zemi přezdívá "pás ohňů" :) Byla jsem v Ekvádoru. Ale ta báseň je o přítomnosti a jak se cítím po návratu tady v Čr..

Neu: No tak je báseň myšlená. Ta báseň je o tom, jak se cítím teď v Čr. Nějak nevím, co s tím.. ;(

Z nitra: V Ekvádoru, žila jsem vysoko v horách 3800 mnm v malé vesnici, kde žijou potomci indiánů.. Ta báseň je o tom, jak se cítím teď tady v Čr po návratu. Tam to naopak bylo asi až moc živý.

No fakt. Kde? Ďábelské ostrovy, Ohňová země? Sibuřský gulag?

Pro mě je naopak peklo vracet se z Afriky nebo Asie sem, kde je chaos víc doma než já. Zvláště od 03/2020

Já ne takto exoticky. Víceméně jenom pracovně.

To muselo být peklo :o( Chápu, že při tak velkých emocích si to říká o zveršování. Akaiko, kde jsi to vlastně byla?

Miňko: Děkuji!

Miňko: Děkuju.

Miňko: Chápete správně :)

Miňko: Asi to lítalo ve vzduchu :))

Miňko: Aha, tak to víte líp než já, jaké to je ;)

Krááááása...

Dobrá.