stýskání v několika krásných slovech...
(a posílám do špitálu pozdrav a spoustu úsměvů. tak, aby ti vydržely na každý den:-)!)

Krásný stesk... :-)

Madeline M.: Cvokhauz: Moc děkuju :-) mám z toho radost...

Mám tvá díla moc ráda.. :-)

Moc se mi líbí, přímo to z ní cítím...

Hrozně se mi líbí, taková tajemná a ta báseň je sice krátká, ale vyjadřuje přesně to, co by od ní člověk mohl čekat.

Zní to úžasně... takového člověka bych jednou chtěla poznat :3

Cvokhauz: No - jeden takový génius mě k tomu opravdu inspiroval. Ale smutný nebyl - vlastně naopak. Dovedl si užívat všechno - i ten smutek. Vlastně nikdy ani na chvíli nepřestal snít. A nikdy se nerozpakoval ty sny prožívat. Nikdy jsem nikoho podobného neviděl. Strašně mě ovlivnil. Škoda, že nás osud zavál každého jinam :-)

mr Scraper: no, s těma tečkama máš pravdu, postupně jsem došel k tomu, že jsou vlastně celkem zbytečný, ale už jsem to tak napsal, tak ať si tam jsou :-)

Moc se mi líbí... hlavně ten závěr - hvězdy, které padají do studní mi připomínají tak trochu smutného génia, kterého společnost nenechala rozvinout se... kterého k ránu, když skončila doba pro snění nemilosrdná civilizace táhne zpátky na zem... Opravdu krásné

na muj vkus trošku přetečkováno :) ale jinak velmi pekne.

Hezké. Líbí se mi.

Nádherné, takové vzdušno-lehko-svěží jako jarní mraky se ovocným krémem

rozplývá se někde mezi těmi poli a nebem, cítím šero a pak tak trochu tmu! byla jsem tam, jsem tam!
je skvělá!

Cvokhauz: Ne, děsivá není a ani nemá být. Možná trochu hořká. O nás.

nevím proč, ale mně to neevokuje nic děsivého nebo tak... spíš večerní procházku, když už se stíny dluží a tejemné tváře vyskakují z louží :) chápu to po svém a líbí se mi to

hmm, silný konec. silný okamžik.
musím ji číst stále dokola..

Útržkem duhy
jarní nebe
barvilo si vlasy...

úžasné...

Všichni: Děkuju za zastavení a komentáře :-)

Prostě tohle je poezie mňam, mňam